Ještě nedávno o Lucii Hladné, posluchačce Fakulty architektury ČVUT, moc lidí nevědělo. Až letos na jaře na sebe upozornila v soutěži o nejlepší studentský návrh domu pro 21. století. Její projekt v trojské kotlině označila porota za nejlepší. A měla pro to ten nejlepší důvod.

Představte si, že byste se postavili na hranu skalního srázu těsně pod pražským sídlištěm Bohnice směrem k Podhoří a pustili po svahu dolů k Vltavě velké kamenné krychle. Tam, kde by se v krkolomném terénu zastavily, by vznikly vzájemně propojené byty netradičně pojatého velkého domu. Je to fakt, nebo fikce? Určitě to druhé, ale o možnost navrhnout bydlení i v exponovaném území Pražské přírodní rezervace se odvážně pokusila právě Lucia Hladná.

"Hlavní hmotu a objem bytů představují kameny, které nesou kovová stébla," popisuje autorka projektu. "Dům se dotýká svahu pouze konstrukcí, pod sebou nechává volnou přírodu a se zemí je spojený jenom ve vstupních podlažích. Tedy dole u Vltavy a na horním srázu, kde jsou hlavní vchody a garáže."

Celý projekt se snaží splynout s prostředím, aby nerušil krajinu. Má přibližně šedesát rodinných řadových domů seřazených nad sebou ve vertikálním směru. Z každého okna je vidět to, co se děje na skále, ale i nad řekou. Domy nabízejí rovněž nádherný výhled na Pražský hrad.

Mohla být ekonomkou
Dostat se na pražskou architekturu se podařilo Lucii až napotřetí. Při předcházejících pokusech jí střídavě nevyšly talentové zkoušky, matematika a technické předměty. "Napodruhé jsem z toho byla velmi zklamaná, protože už dlouho jsem věděla, že chci studovat právě architekturu. Že jsem to nakonec zkusila i do třetice, za to vděčím rodičům, kteří mě psychicky podpořili. Kdyby mě nevzali, další pokusy bych vzdala a šla na ekonomku."

Už od druhého ročníku se Lucia Hladná nechala zapsat do ateliéru sociálních staveb. Učila se projektovat například budovy a interiéry různých zdravotnických zařízení. Do soutěží na fakultě i mimo ni však neměla šanci se přihlásit. Ne že by nechtěla, ale v rámci její specializace se žádné soutěže nevyhlašovaly.

"Na začátku šestého ročníku jsem si řekla, že zkusím něco jiného, tedy že si pustím fantazii z uzdy, uvolním se a nebudu se zatěžovat složitými konstrukcemi," svěřuje se Lucia. V tomto duchu vznikl návrh domu pro jedenadvacáté století, který porota celostátní soutěže v čele s architektem Zdeňkem Lukešem ocenila jako nejlepší mezi sedmasedmdesáti pracemi vysokoškolských studentů oborů architektura a pozemní stavby.

V jistém smyslu úlet od studované specializace si Lucia dovolila i v posledním roce v závěrečné diplomové práci, když navrhla novou Marinu na Lipně v Černé v Pošumaví. Podstatné pro ni bylo, že ji obhájila bez sebemenších problémů.