Touha po cestování a záliba v cizích řečech ji během studií přivedla ke studijní stáži na Národní technické univerzitě v Aténách, kde po letním intenzivním kurzu řečtiny studovala dva semestry společně s řeckými studenty. Právě v Aténách měla poprvé možnost navštívit stavby hlubokých základů a tunelů, které ji naprosto fascinovaly. Po návratu do Prahy už byl potřeba jen malý krůček k tomu začít dělat to, co ji baví do dneška. Už při prvním pohovoru v Metrostavu, který každoročně láká studenty Fakulty stavební na roční praxe, zažádala o zařazení do divize, která stavěla tunely v centru Prahy. První den na stavbě začal prý humorným nedorozuměním, kdy při jejích necelých 155 cm výšky si dělníci mysleli, že se jedná jen o návštěvu na stavbě a ne jejich novou vedoucí.
Toulavé boty ale byly silnější, a tak ještě před ukončením studií využila pomoci pana George Stone, který spolupracoval s oddělením zahraničních styků na Rektorátu ČVUT a pomáhal absolventům ČVUT získat inženýrské pozice ve Velké Británii. S jeho pomocí získala místo geotechnického projektanta na velkém zahraničním projektu, Dubajském rychlodráze, kterou projektovala firma Capita Symonds v Británii.
Stále ji to ale táhlo k tunelům a tak když při jedné Londýnské přednášce o projektování metra v Dilí dostala nabídku na práci ve firmě Mott MacDonald, neváhala ani chviličku a do měsíce nastoupila. „Motti“, jak se jim v oboru přezdívá, jsou v současné době světová špička v oblasti projektování podzemních staveb a jejich projekty jsou rozeseté po všech kontinentech. Po třech měsících v kanceláři ji vyslali na projekt na Islandu, což obnášelo přestěhovat se do tábora uprostřed sněhové pláně, kde nejbližší sousedé byli tak možná losi. Ale její technické srdce zajásalo, stavba vodní elektrárny Kárahnjúkar zahrnovala přes 60 kilometrů tunelů, a pracovní tým jako dozor investora dohlížel na správné provedení. “Ještě dnes, když si vzpomenu na polární zář, kterou jsme často vídali „tančit“ při cestě ze směny, mi přeběhne mráz po zádech nad tou nádherou,”přiznává se Katka.
Po zkušenostech z této stavby už se projekty jen hrnuly, nejdříve pozvání do budapešťské kanceláře Mott MacDonald, kde místnímu týmu pomáhala projektovat přístupové tunely pro podzemní úložiště jaderného odpadu, pak zpátky do Londýna vést studii proveditelnosti pro zatím prý nejzajímavější projekt revitalizace solného dolu v Anglii. Díky práci se dostala až na daleký Nový Zéland, kde s týmem tunelářských specialistů navrhovali plán pro novou vodní elektrárnu na řece Waitaki na jižním ostrově.
Po pěti letech v Londýně se rozhodla pro změnu a s novou pracovní nabídkou se přestěhovala do Hong Kongu, kde momentálně probíhá plánování a výstavba tří nových linek metra. Je to Katčin nový tunelářský sen, který se stává skutečností.