Danielu Filipiovou možná znáš z televize jako političku. Ale tahle ženská je zajímavější tím, co prodělala, než tím, že si v tramvaji vždycky sedne. Tak mrkni na celý článek.

Daniela Filipiová se narodila 9. srpna 1957 a je známá především jako ministryně zdravotnictví v Topolánkově vládě. Ale Daniela, která tenhle úřad dělala od ledna 2009 až do chvíle, kdy Parouback shodil vládu.

Zajímavý ale je, že Daniela v roce 1982 vystudovala architekturu na ČVUT. V roce 1984 ale prodělala operaci míchy a protože se tato operace nepovedla, Daniela skončila na ortopedickém vozíku :(((

Neumím si představit, jak bych se v takové situaci zachovala já, ale Daniela nesvěsila hlavu. Dneska je vdaná a má dvě dcery. Svůj osud bere s nadhledem a využívá ho i při své práci.

Daniela totiž napsala několik knížek – Život bez bariér, Tvorba bezbariérové prostředí a Projektujeme bez bariér. Její vozík ji ale dopomohl i k tomu, že se začala věnovat zdravotním a sociálním otázkám. Dlouhou dobu pracovala v Pražské organizaci vozíčkářů a z téhle spolupráce si prej odnesla jedno zásadní ponaučení: „Vím, že určitému procentu lidí vyhovuje být nezaměstnaný. Podpora nebo invalidní důchod jim stačí, a pokud netouží po nadstandardním životě, nemají potřebu pracovat. Myslím, že kdo chce práci najít, ten ji najde. I když ne vždy odpovídající jeho kvalifikaci. Já bych si také mohla stěžovat, že jsem se jednu dobu živila překlady z francouzštiny a ne architekturou.“ Na můj vkus je to teda dost drsný. Ale s ní se taky život nemazlil, takže co jako?

Dobrý je, že jako architektka se s svým postižením může věnovat projektům bezbariérových domů. Jako je docela drsný, že si stále nejsme schopní uvědomit, jak blbě se vozíčkářům a postiženým lidem mezi náma žije a že jim to svým chováním vůbec neulehčujeme. Přitom podle Danieli vůbec není bezbariérový domov otázkou nějakejch peněz. Prej to vyjde tak jako nastejno. Problém akorát je, že je třeba na postižené a jejich potřeby víc myslet a uvědomit si, že bezbariérový domov je otázkou jejich důstojnosti.

Díky tomu, že vystudovala architekturu a že teda je nucena být na vozíku, tak může pomáhat při opravdu praktických řešeních potřeb postižených. Prostě to není ořezávátko.