Rosina Kašičková: Extrémní parašutistka, Pilot

Rosina (24 let) je doktorandka na Ústavu letecké dopravy Fakulty dopravní ČVUT, obchodní pilot letounů, pilot ULL, instruktorka parašutismu, řídící seskoků, parašutistka v disciplínách freestyle za volného pádu a létání na vysoce výkonných padácích (celkový nálet letouny: 320h+, počet seskoků z letadla: 2300+).

Pilotka není zrovna obvyklé zaměstnání, jak to napadlo tebe?

Jednoho dne jsem dostala nápad, a to sice, že bych se chtěla stát dopravní pilotkou. Přišlo to úplně znenadání, když se mě můj trenér volejbalu na střední škole zeptal, co bych chtěla v budoucnu dělat, a já se zakoukala do nebe. Uviděla jsem letadlo a v ten okamžik jsem se rozhodla: Chci být pilotkou!

Co předcházelo, než ses stala pilotkou? Proces pro takovou pozici určitě není jednoduchý.

Hned druhý den jsem začala zjišťovat potřebné informace. S kamarádkou z našeho týmu jsme zajely na ruzyňské letiště a začaly hledat piloty, postupně jsme se dopracovaly až do budovy APC, kde jsme odchytily po chvíli odhodlávání jednu sympatickou pilotku, která mi v rychlosti sdělila potřebné informace. V zásadě se jednalo o tři základní předpoklady, když pominu možnost létání u vojáků: Fakulta dopravní ČVUT, obor Profesionální pilot, úspěšné absolvování prohlídky na Ústavu leteckého zdravotnictví a potřebné finance k odlétání výcviku obchodního pilota.

Jak reagovalo tvoje okolí na tvůj sen stát se pilotkou? Co na to říkala tvoje rodina?

Když jsem se s nápadem mého budoucího povolání pochlubila doma, naši samozřejmě nebyli úplně štěstím bez sebe. Popravdě řečeno doufali, že mě to brzy přejde a začnu se věnovat něčemu jinému. Když jsem se ale rozhodla odmaturovat z matematiky a fyziky a podala si jako jedinou přihlášku pilotní obor na ČVUT, začali můj nápad brát vážně a rozhodli se, že mě ve studiu podpoří! To byl pro mě neuvěřitelný okamžik, nevěděla jsem, jestli budeme vůbec schopni uhradit výcvik, který opravdu není zrovna nejlevnější. Protože jsem ale věděla, že se na rodiče můžu ve všem spolehnout, rozhodla jsem se, že udělám všechno pro splnění svého snu.

A tvoje seskoky s padákem? S těmi jsi mohla začít už na střední škole?

Když jsem byla poprvé s kamarádkou na letišti, zaslechla jsem místní piloty, kteří se bavili o parašutismu… Jako většina pilotů s naprostým odporem a poznámkami o tom, jak to musí být hrozné. Když jsem to tak poslouchala a zamýšlela se nad tím, jaké to asi je vyskočit z letadla, přišlo mi, že to musí být skvělé!

O pár měsíců později jsem našla v kulturním programu reklamu paraškoly, a tak ještě než jsem začala pilotní výcvik, začala moje kariéra parašutistky. Neváhala jsem a přihlásila se do základního výcviku! Když jsem poprvé vyskočila z letadla, věděla jsem, že to rozhodně nebylo naposledy!:)

Dnes si přivydělávám jako intsruktorka parašutismu, provádím základní výcviky na padáku a koučované seskoky, kdy natáčím své studenty přímo za volného pádu, nebo na padáku. Hlavně se ale věnuji tréninku v mých oblínebých disciplínách – Freestyle za volného pádu a létání na nejvýkonnějších padácích, tzv. Canopy Piloting. Létám na jednom z nejrychlejších a nejmenších křídel na světě, můj padák běžně dosahuje rychlostí přes 100km/h. To vše si mohu dovolit za podpory sponzorů, jedním z nichž je i ČVUT. Vzhledem k počasí v ČR také hodně cestuji po světových letištích.

Jaká byla tvoje cesta na ČVUT?

Odmaturovala jsem podle plánu z matematiky a fyziky, složila úspěšně přijímací zkoušky na ČVUT obor Profesionální pilot. Studium bylo zároveň mým koníčkem, kromě některých předmětů čistě technického rázu, které toho neměly s létáním moc společného. Ve druháku už se většina předmětů začala více a více specializovat.

Dále jsem se rozhodla co nejdříve splnit čtrnáct zkoušek na Úřadu civilního letectví pro získání licence obchodního pilota. Abych se mohla na zkoušky přihlásit, musela jsem mít splněny všechny školní povinnosti. Rozhodla jsem se tedy pokusit se vystudovat obor ve zkrácené době oproti doporučenému studijnímu plánu. V jednom školním roce jsem si zapsala čtyři semestry a úspěšně ukončila program o rok dřív, to znamená za 2,5 roku:)!

Po bakaláři jsem se hned začala zajímat o konkurzy leteckých společností. A zároveň jsem se pustila do magisterského pokračujícího oboru Provoz a řízení letecké dopravy. Protože jsem nevěděla, jak akční to bude se zahájením povolání pilotky, rozhodla jsem se, že se studium pokusím zvládnout co nejdřív, pro případ že bych mohla začít létat jako dopravní pilot a neměla čas věnovat se škole. Tak jsem i magisterské studium ukončila ve zkrácené době jednoho roku oproti standardním dvěma :)

Po škole přišly konečně konkurzy pro piloty.Jak probíhá takový konkurz? Co všechno tomu člověk obětuje?

V průběhu magisterského studia vyhlásilo ČSA konkurz pro nové piloty. Této přípravě jsem věnovala opravdu hodně času, létání na simulátoru, opakování si potřebných informací o létání, které jsem získala v průběhu studia… Na chvíli jsem se i přestala věnovat parašutismu, který jsem tou dobou provozovala na poměrně profesionální.

Jak jsi v konkurzu ČSA uspěla?

Ukázalo se, že intenzivní příprava na konkurz k ČSA se vyplatila, po úspěšném absolvování všech kol výběrového řízení, jsem se umístila na 3. místě ze 120 pilotů! Začala jsem se radovat z dosažených úspěchů, ale krize v letectví posunula začátek pracovní doby, a tak jsem hledala i jinde a zkoušela další výběrová řízení. Moc toho nebylo, a tak, když jsem ukončila po roce magisterské studium, rozhodla jsem se pokračovat dále. Přihlásila jsem se do přijímacího řízení na navazující doktorské studium.

Čemu se v současnosti věnuješ v oblasti studia a osobního života?

V současné době jsem v prvním ročníku doktorského studia oboru Provoz a řízení letecké dopravy. Připravuji disertační práci na téma Realizace mezinárodních požadavků na licencování leteckého personálu. Zároveň se věnuji profesionálně mému oblíbenému sportu a cestuji po světě, abych získala nové zkušenosti. A to vše za podpory naší fakulty.

Co s sebou nese doktorské studium na Fakultě dopravní ČVUT?

V rámci studia se účastním zajímavých konferencí a přednášek, které úzce souvisí s mojí budoucí kariérou pilotky. Zároveň se dovídám i spoustu nových poznatků z oblasti řízení letového provozu a spousty dalších souvisejících oborů. Pobyt ve škole pro mě není žádným utrpením, spíš neustálým rozvojem svých znalostí a dovedností v oboru. Navíc poznávám spoustu nových zajímavých lidí a kamarádů, což je další velkou výhodou.

Mohla bys ostatním na závěr něco vzkázat?

Ať se nebojí jít za svými sny a kdo chce, ať si se mnou přijde skočit z letadla, protože je to opravdu skvělé! ;) Můj život je pro mě důkazem, že kdo chce, ten může! Samozřejmě si uvědomuji, že mě na mojí cestě provázela i spousta štěstí, bez kterého bych to nezvládla. Nejlepší pocit mám asi z toho, že jsem pro spoustu kamarádů motivací a ukázkou toho, že kde je vůle, je i cesta! A právě jim bych chtěla na závěr poděkovat, rodině a přátelům, za podporu a motivaci pokračovat v plnění mého snu a překonávat překážky, které k velkým cílům neodmyslitelně patří.

V případě jakýchkoliv dotazů ohledně studia, létání a nebo parašutismu mě neváhejte kontaktovat! ;) rosina@extreme66.com

www.extreme66.com

 

Dotazy a připomínky pište na ilona.prausova@cvut.cz.