Představ si to, potřebuješ kámošku, která není tak hezká jako ty, všude tě ráda a ochotně doprovází, píše zsa tebe seminárky, ráda naslouchá a přitom toho zbytečně moc nenakecá. Za normálních okolností ji buď máš a nebo budeš muset počkat, jestli se někdy nějaká neobjeví. Ale s umělou kámoškou by to bylo jiné. Nadiktovala by sis všechny parametry, předala je do laboratoře a jednoho krásného dne by ti vysněná kámoška zaklepala na dveře.
To co je zatím jen utopií z Sci-Fi filmů by se ale mohlo časem změnit v realitu. Vědci už totiž ví, jak na to. Vědcům Venterovi a Smithovi se totiž podařilo vyrobit první umělou buňku, která se sama začala rozmnožovat a i její klony si zachovaly svoji umělou DNA. Samotná dárcovská buňka umělá nebyla, jen jí oba vědci upravili DNA.
A právě v DNA je tajemství celého vzniku umělé bytosti. Do umělé DNA totiž oba vědci zakomponovali údaje, které pak mohli na kopiích „umělé“ buňky zkoumat a ověřit si, že buňka začala vytvářet kopie s umělou DNA, tedy úplné klony umělé buňky.
Dost lidem se podobné aktivity nelíbí, poukazují, že podobná hra na Bohy by se nemusela vyplatit. Nikdo neví, jak se umělý organismus (zatím buňka, časem i složitější organizmy) začnou chovat a jestli se nestanou zhoubou pro náš svět. Vědci oponují, že umělé buňky či organismy mohou být naprogramované třeba na hubení škůdců nebo na čištění ovzduší. Jenže kdo ví, jestli pak nezačnou čistit i nás.
Stejné rozporuplné emoce vzbudilo dřívější klonování nejrůznějších zvířecích druhů, počínaje legendární ovečkou Dolly a konče možná již naklonovaným člověkem. V tomto případě i v případě umělých buněk a organismů stojí za rozvojem těchto technik rozkódování a pochopení DNA lidí a dalších organismů.
A co ta slibovaná umělá kamarádka? Tak to si budeš muset ještě nějaký ten pátek počkat. Podle všeho teoreticky to již proveditelné je, ale proti podobným pokusům stojí odborná i laická veřejnost. A jestli se umělí lidé někde objeví, dost možná to bude podpultovka dodávaná mafií.
